Nízké a střední lesy
Takové mladé habry a oni je kácí! A co to tam teď roste z těch pařezů za buřinu? A vůbec, takhle zničit les, že se nestydí! Toto je častá reakce na pokusy experimentovat s nízkým a středním lesem, který byl ještě před pár stoletími tou nejčastější formou lesa v okolí lidských sídel.
„Do lesa jdu, abych ztratil mysl a našel svou duši.“ – John Muir
Lidé tehdy potřebovali nejvíce dřeva na otop, a tak se jim vyplatilo kácet mladé kmínky, v průměru aby se tak akorát vešel do kamen. Přitom využívali samoobnovovací schopnost mnoha našich listnáčů, které jsou pokácení schopné přežít a znovu obrazit z pařezu.
Největší evropskou sovou je výr velký. Rád hnízdí nejen ve skalách a kamenolomech, ale i v řídkých lesích.
Patří mezi naše největší predátory a jako jeden z mála dokáže ulovit i ježky, často se na ně dokonce specializuje. V hustých smrkových nebo borových plantážích však ježka nenajdeme. Naopak řídké listnaté či smíšené lesy jsou bohaté nejen na ježky, ale i na hmyz, ještěrky, ptáky i savce a nejen pro výra představují bohatě prostřenou večeři.
Hned několik nových kmínků lze za pár let znovu setnout a tak pokračovat dál a dál. V nízkém lese káceli plošně, v lese středním nechávali vždy pár dospělých stromů, aby se vysemeňovali a aby jejich potomci měli možnost pokácet pořádný strom třeba na krovy chalupy.
Pak přišlo uhlí a dříví se stalo více stavebním materiálem než topivem a tomuto druhu lesních porostů odzvonilo. Veřejnost velmi rychle zapomněla na to, že něco podobného existovalo, a i když můžeme velmi často v blízkosti lidských sídel potkávat pozůstatky tohoto typu lesa, málokdo si uvědomí, co vlastně vidí. Jen se při procházce v blízkém listnatém lese porozhlédněte, nevidíte překvapivé množství stromů, vyrůstajících takřka z jednoho místa? Pokud ano, díváte se na bývalý výmladkový les.
Můžete si říct, proč by nás to dnes mělo zajímat? Takový les je historie a k ničemu nám není. Není to ale úplně tak. Tento typ prosvětleného lesa velmi svědčí spoustě živočichů, jako jsou třeba krásní roháči. I pro samotné stromy má tento způsob hospodaření výhodu – i když jsou pro nás pocitově „mladé“, jejich kořenový systém je starý a bohatě rozrostlý.
„V naší krajině by měla být fauna a flora, která sem patří. Nebezpečná je aktuální móda sázet stromy, které jsou odjinud. Nikdo neví, co to se stromy časem udělá, co to udělá s krajinou. Mohou to být invazivní druhy, které by tady neměly růst a pěstují se například na biomasu. A určitě by se neměly vysazovat do přírody, kam patří například břízka nebo vrba a ne japonské topoly.“
DAVID KRAUS
zpěvák, herec, textař a skladatel
Věděli jste, že …
- střední les má většinou pět věkových tříd, které se obnovují po 20 až 30 letech
- každá etáž má jiný počet výstavků (strom záměrně ponechaný při těžbě), kdy s přibývajícím věkem etáže ubývá počet výstavků, jejichž množství je určováno podle stanoviště a typu středního lesa
- ráz středního lesa blahodárně přispívá ke zvyšování biodiverzity a díky tomu je preferován ochranou přírody