Potoky a řeky, to nejsou jen proudy vody, ale i všechna ta voda nasáklá do jejich okolí. Pokud mají řeky a potoky přirozený tvar, snadno, třeba i jednou ročně, se vylijí ze svých břehů. To nám ve volné krajině nevadí, např. v lužních lesích i loukách se takto vsákne velké množství vody a celá povodeň se zpomalí. Díky „zakroucenému“ toku plnému meandrů se povodňová vlna zpomalí, nemůže postupovat tak rychle, vybije svou energii do břehů a ne do domů a mostů ve městě. Tyto kličky na řece také znamenají delší cestu a tím pádem i delší čas pro vsáknutí. Lidé v okolí mohou být rádi za dostatek podzemní vody, která jim naplní studny, obyvatelé měst jsou zase chráněni často lépe než obrovskými přehradami.

Dnes je mnoho řek spoutáno betonovými koryty, jejich tok je narovnán a cílem je odvézt velkou vodu co nejrychleji pryč. To je vcelku pochopitelné ve městech, kde se chceme povodně co nejrychleji zbavit. Takováto koryta jsou ale často zbytečně i ve volné krajině, mezi poli nebo i v lesích. Tímto způsobem ale posíláme pryč i „malou“ vodu, při malých průtocích voda v rozpáleném betonu vysychá a o potok i o řeky tak rychle přicházíme.

Pokud chceme vrátit potoky i řeky do přirozeného stavu, můžeme využít i pomoci od přírody – umělé koryto se občas při povodni rozboří a voda se sama vrátí tam, kam patří.