Pastevectví
Přírodní koloběh živin
Všímáte si, že na loukách roste tráva na některých místech v mnohem hustších trsech? Je to proto, že se na takové louce pase. Tam, kde se rozložil koňský nebo kravský trus, vyrostou další rok trávy, které dostávají víc živin.
Podívejte se taky někdy, jak se rozkládající koňský nebo kravský trus hemží nejrůznějšími brouky. Ti trus velmi rychle rozloží a zapracují ho do půdy. Tím jí dodávají živiny, provzdušňují a celkově ozdravují. Půda funguje jako houba, dokáže v krajině zadržet více vody a také váže více uhlíku, čímž přispívá ke zpomalení klimatické změny.
Pastevectví je pro hmyz prostřený stůl
Tyto všudypřítomné miliardy drobných tvorečků jsou základním stavebním kamenem přírody a současný pokles je reálnou katastrofou, o které se však zatím příliš nemluví. Hmyz je v jídelníčku většiny ptáků, ještěrek i savců. Bez této složky potravy hrozí sesutí celého potravního řetězce. A lidé budou ve velkém maléru ve chvíli, kdy zmizí opylovači.
Pastva ale přírodě nedodává jen živiny. Pomáhá druhové pestrosti také tím, že mění vzhled celé krajiny. V přírodě se dřív potulovalo mnohem více velkých kopytníků. Hlavně zubr, pratur a divoký kůň. Ti plnili funkci zahradníků, udržovali na uzdě křoviny, okusovali stromy a spásali trávu. Díky tomu mohlo v krajině žít mnohem více druhů rostlin, které pro svůj život potřebují světlejší a řidší porosty. Takové rostliny jsou zase nutné pro další bezobratlé živočichy. Vyvíjí se na nich třeba larvy nejrůznějších motýlů. Jestli chcete na vlastní oči vidět krásnou spásanou step plnou života, zajeďte se podívat do Milovic. Divocí koně a zubři tam potlačují trávy a umožňují návrat bylin, jako je šalvěj nebo kopretina. Rozdíl na snímku nahoře porovnávajícím vývoj za pět let je patrný na první pohled. Díky tomu, že louky rozkvetly, se sem vrací i motýli. Na pastvinách se tu daří taky koroptvím nebo křepelkám.
Pasoucí se koně uvidíte také v Hradci Králové v rezervaci Na Plachtě, v Ptačím parku Josefovské louky, v Národním parku Podyjí, v Dobřanech u Plzně nebo nově také v přírodní rezervaci Baroch na Pardubicku.
Dříve se ovšem nepáslo jen na loukách, ale i v lese. Díky tomu byly lesy světlejší a rozvolněnější. Lesy se na pastvu často připravovaly vypalováním. I když to může znít drasticky, ve skutečnosti takový způsob péče o les vyhovoval mnoha druhům stromů, hmyzu nebo i ptáků.
Velcí kopytníci samozřejmě nejsou jediní spásači, které můžeme vidět v krajině. Nejen v horských oblastech, na strmých svazích nebo podmáčených loukách je výborně nahradí ovce nebo kozy. I ty si dokáží poradit se spoustou nechtěných druhů houževnatých travin a křovin. Na bývalých pastvinách, které pomalu zarůstají stromy a křovinami, ještě dnes často uvidíte mateřídoušku nebo orchideje. Jejich štěstím je to, že se pro svou nepřístupnost nedají intenzivně hospodářsky využívat. Pokud se ale o taková místa nikdo nezačne znovu starat, zarostou úplně a mnoho druhů rostlin i živočichů z nich vymizí. Proto je z nich potřeba vyřezat náletové dřeviny a pravidelně je kosit. Skutečnou záchranou pro ně je ovšem až obnova pastvy. Mezi mnoho úspěšných pastevních spolků patří např. Pražská pastvina. Stepní louky v Radotíně, které díky kozám a ovcím zase rozkvetly, nejsou jen místem pro život nejrůznějších motýlů, ale i pastvou pro oči četných lidských návštěvníků. Na spásané kvetoucí oblasti kypící životem se můžete podívat třeba i na Pálavě, na Moravě a brzy snad i v Radiměři.
„Spousta lidí si myslí, že za úbytek malých ptáků můžou krkavci, straky a různí dravci. Ale může za to hlavně úbytek hmyzu, způsobený špatným průmyslovým zemědělstvím a používáním různých chemií.“